Mnohodinec je performativní ne-sólo

Neberte tohle jako anotaci. Už mě nebaví předstírat, že vím, co dělám. Vznik „Mnohodince“ jsem iniciovala já, Lucia Kašiarová, a i přesto si „já“ nepřijdu jako jedinec, ale Mnohodinec. Co to vlastně znamená?

Výchozím bodem v mé tvorbě a životě je „mnohodinost“. Zajímá mě, jak se společně dívat na prolínání osobních a obecných zkušeností. Kde končí jeden a začíná druhý? Skrze mé tělo, hlas a představivost hledám a aplikuji metody, jak ono prolínání zhmotnit a nahlédnout – jak mít svou vlastní autonomii a přece se prolínat v mnohodinosti. Náhoda, chyba, superpozice, tanec, fyzika, vesmír a pohyb jsou pro mě výchozím bodem k akci. Slovem i tělem.

Kolik čtverců musím nakreslit, aby vznikl kruh?

Jak daleko musím být, abych viděla sama sebe?

Jak blízko musím být, abych viděla celek?

Během procesu vzniku jsem si dopisovala s dramaturgy projektu, Jiřím Šimkem a Sárou Arnstein, a chtěla bych s vámi tuto část sdílet (neupravováno, vyňato z konverzace):

J a S: přemýšlím k čemu to vlastně je… Myslím, snažit se o nějaký propojení… Když se dneska podíváš kolem sebe, je vidět, že to čemu dneska říkáme „spojení“ je ve skutečnosti rozpojení. Rozpojení is the new black. Jasně, všechno ovlivňuje všechno, ale pokud to tak doopravdy je… tak to taky znamená, že všechno je taky trochu nic. Respektive je to o nějakým podívání se sám/a sobě (nebo nám) všem do očí a řečení si to. Přijmutí, že jsme taky možná k ničemu. Anebo, že ta vize o propojení je možná utopie a jestli se nepletu, tak ještě nikdy žádná utopie nefungovala.

L: Hele, Black is black, upsidedown, ven dovnitř – ano jsme zbyteční, respektive je fajn si připomínat, že „nic“ neznamená nic. Ale zároveň každý náš krok, nádech, výdech je důležitou součástí života. Proč? PROTO. Protože co je. JE. A nemůže nebýt. Jsme a tím pádem neseme odpovědnost za vývoj celku. V minimálu za sebe a své nejužší, nejbližší okolí. O to víc nám dnes může pomoct zvědomovat si jakkoliv i uměním, že nejsme sami, protože spousta z nás se tak může cítit a cítí.

Mnohodinec je kolektivní tvorba umělců, která skrze konkrétní tělo Lucie Kašiarové přináší na jeviště neuchopitelná fakta a vytváří prostor, v němž neexistuje minulost ani budoucnost. Prostor, ve kterém lze na malou chvíli společně čelit nevyslovitelnému, nedořečenému, neuchopitelnému. Přičemž smysl tkví v „čelení“ nikoliv ve sdělení nebo v závěru, ke kterému jsme zrovna teď společně došli nebo dojdeme.

Části procesu vzniku jsme zaznamenali v podobě jednoduché webové prezentace – mnoho.ufftenzivot.cz.

Idea, koncept: Lucia Kašiarová

Tvůrčí tým: Sára Arnstein, Jiří Šimek, Tomáš Vtípil, Magdalena Vrábová, Lucia Kašiarová

Umělecká podpora: Peter Šavel

Koprodukce: Ufftenživot (Tereza Tomášová) a Studio ALTA

Rezidence: NKC Záhrada, Švestkový dvůr (v rámci výzvy Nové sítě), Zámek Žďár nad Sázavou

Poděkování: Jan Tyl

Studio ALTA provozuje ALT@RT, z.ú. za podpory Ministerstva kultury ČR a celoročního grantu hl. m. Prahy ve výši 3 150 000 Kč.

Projekt vznikl za podpory Ministerstva kultury ČR, EHP a Norských fondů 2014-2021, Magistrátu hl. m. Prahy a Nové sítě z.s.